Bulharsko.net

Pohoří Rodopy (Rodopi)

Pohoří Rodopy leží na jihu Bulharska u řeckých hranic. Na západě sousedí s dalšími dvěma bulharskými pohořími -- s Rilou a Pirinem. Ale Rodopy se od Rily a Pirinu liší jak geologicky, tak přírodou a nakonec i lidmi, kteří tu žijí. V Rodopech se žije chudě, ale čistě, klidně a pomalu.

Rodopy jsou velmi rozlehlé pohoří, v Bulharsku jedno ze dvou nejrozlehlejších. Z hlediska osídlení má dvě odlišné části:

západní část je řidčeji osídlená, mezi vesnicemi jsou mnohakilometrové vzdálenosti. Žijí zde jak křesťané, tak muslimové, ale hlavně to jsou všechno Bulhaři. Největší město je Smoljan.
východní část Rodop je osídlena relativně hustě. Vesničky jsou malé, ale je jich hodně. Národnostně převažují Turci a vyznávají Islám. Centrem této východní oblasti je město Krdžali.

V Rodopech se pěstuje fazole a brambory, kácí dřevo a láme kámen. V údolích se v rybích farmách chovají pstruzi. Turistický průmysl moc rozvinutý není, snad s výjimkou lyžařského střediska Pamporovo. Hodně vesničanů pronajímá pokoje bohatším Bulharům z Plovdivu. Na východě se v nižších polohách pěstuje tabák.

Palety plné kamení, sušárna tabáku a tabákové pole.

Pro českého turistu jsou Rodopy velmi příjemné místo. Nevím, jestli se mi zdejší kopce líbily tím, jak se podobají třeba Šumavě nebo Slovenskému Ráji, ale spíš to bude tím, jak je tu teplo a trochu exoticky. Po horách se dá chodit dost nalehko. Kdo má dobrou mapu, může se spolehnout na celkem dobře značené turistické cesty, podél nichž jsou relativně často postaveny turistické boudy, tak zvané chyže. Kromě toho jsou podél cest malé otevřené sruby, ve kterých se dá v závětří a v suchu přespat. Já jsem spal i ve starých stájích nebo v sušárnách tabáku. Přístřešky jsou dobré hlavně kvůli zimě, která je ve vyšších polohách v noci i v létě. Některé přístřešky jsou i s krbem a dost často u pramene. V létě moc neprší, ale v potocích a pramenech voda je. Rodopy proto považuju za ideální místo na delší mírně exotický vandr. Stan bych nebral a když, tak kvůli ochraně před hmyzem. Na druhou stranu někomu vadí to, že jsou Rodopy z převážné části zalesněné, takže se tu prostě chodí po lesích a výhledů je méně než z vyšších hor.

Centrální část Rodop je tvořena vápencem. To znamená krasové útvary, často zpřístupněné. (Čudnite mostove, Jagodina, Ďáblovo hrdlo v Trigradu). Nejzápadnější část Rodop je tvořena nějakou břidlicí, která se hodně těží a podél silnic připravuje na paletách k odvozu.

V Rodopech je dost levno. V každé vesničce je minimálně jedna rozumně zásobovaná prodejna potravin (chranytelny stoky) a i ceny ubytování, co jsem tak koukal, jsou kromě chruchňáckého Pamporova v pohodě (průměr 20 € za luxusní dvoulůžkáč). Snadno se dá sehnat i ubytování v soukromí. Lidé jsou chudí. Kráva stále představuje rodinné jmění. Jídlo si někteří lidé nemohou dovolit kupovat, a tak žijí většinou z toho, co vypěstují na záhumenku. Když k nim přijede turista a dá jim 10 leva na nocleh a 5 leva za (bio)snídani, znamená to pro ně hezké přilepšení.

Úroveň silnic v Rodopech se zlepšuje. Podle údaje z tištěného průvodce byly hlavní silnice v Rodopech ještě v roce 2001 v katastrofálním stavu. Nyní mají skoro všude nový asfalt. Mnoho silnic je ale lokálních a v podstatě slepých. Jistota asfaltu je pouze na cestách značených v mapách žlutě. Velká většina obcí neleží na hlavní sinici, ale kdesi v údolí, kam vede jedna jediná asfaltová nebo šotolinová cesta. Šotolinovým, neasfaltovým cestám říkají Bulhaři "černa put".

Rodopy se svažují od západu k východu. V západních oblastech, blízko Rily, jsou obrovské oblasti bez lidských obydlí s vrcholy hor přes dva tisíce metrů nad mořem. Východní Rodopy mají výškový průměr kolem osmi set metrů. Možná i proto je tu hustší osídlení. Na potocích v Rodopech jsou časté přehrady. Kromě běžných regulačních staveb a malých elektráren to jsou i velké přehrady kolem Krdžali nebo 18 km dlouhá přehrada u Dospatu.